Zatímco na jaře se nového typu koronaviru každý bál a bez roušky by nešel pomalu ani na procházku do lesa, od září slyšíme čím dál tím víc hlasy těch, kteří veškeré restrikce striktně odmítají nebo na koronavirus ani nevěří. Ti nejfanatičtější si dokonce myslí, že za celou pandemií stojí jakési spiknutí elit s cílem nás všechny naočkovat, až bude hotová vakcína. Nevěříte, že tito spoluobčané mezi námi žijí? Tak zavítejte do mnohých Facebookových diskuzí nebo vyjděte ze své sociální bubliny a zeptejte se svých příbuzných či známých. Myslím, že se budete divit…

Pojďme se tedy podívat na to, co podle mého názoru stojí za tím, že část lidí celou problematiku Covidu-19 výrazně zlehčuje a nechápe.

Úspěšné jaro

Díky včasnému uzavření života v Česku jsme si prošli jarní vlnou koronaviru téměř bez ztráty kytičky. Nemocnice vše zvládly a spousta Čechů ani neznala nikoho, kdo by se covidem nakazil. Podlehli jsme tak dojmu, že veškerá opatření jsou zbytečná. Navíc se ukázalo, že smrtnost covidu není vysoká a drtivá většina nakažených proto nemoc překoná. Češi nezískali zkušenost s tím, jaké potíže dokáže tato pandemie způsobit.

Nepochopení problému přeplnění nemocnic

Hodně „bagatelizátorů“ Covidu-19 (pokud vůbec věří v jeho existenci) argumentuje tím, že kvůli tak nízké smrtnosti nemůžeme omezovat většinu zdravé populace v jejich způsobu života, což je naprosto pádný argument. Debatovat o tom, kolik osobní svobody a miliard státního dluhu stojí za potlačení ne moc smrtelné nemoci, je potřeba. Jenže mnoho lidí si neuvědomuje ten nejzásadnější problém –  přeplnění nemocnic. A to je také hlavní důvod většiny restrikcí. Žádná země by zřejmě, jakkoliv to zní nehumánně, nevyhodila tak ohromné peníze (vlivem uzavření ekonomiky) jen kvůli „pár“ mrtvým. Ale totální kolaps zdravotního systému si na sebe v 21. století nikdo nevezme, protože následkem toho by zemřela spousta lidí, a to nejen na covid.

Neintuitivní exponenciála

K přehlcení nemocnic dojde vlivem nového koronaviru velmi snadno. Každý si to může spočítat. Jenže růst nakažených se těžko představuje – většina jevů v našem životě má lineární charakter. Šíření covidu s reprodukčním číslem větším než jedna je exponenciální, což je pro náš mozek méně intuitivní. 

Špatná komunikace vlády

Vládní komunikace selhává už od jara. Opatření jsou zmatečná, mění se ze dne na den a často obsahují nejednoznačné právní formulace. Politici pak výrazně pokulhávají v jejich prezentaci veřejnosti. Nedokáží vysvětlit podstatu nových pravidel a nezveřejňují dostatek dat. Tím si těžko získávají důvěru občanů. Vrcholem je, když si vládní představitelé vzkazují návrhy opatření přes média nebo když jeden ministr sdělí něco, aby to jiný člen vlády ještě ten samý den popřel. O porušování pravidel z řad těch, kteří je vymýšlí, ani nemluvě.

Za nepochopení rizika exponenciálního šíření laickou veřejností také nese vláda odpovědnost. I když je problém exponenciály už od jara v médiích hojně probírán, neslyšel jsem mnohokrát Andreje Babiše, že by ho občanům ze své pozice vysvětloval. (Nebo že by ho nechápal ani on sám?)

Dezinformace

Mnoho Čechů je navíc vystavěno nespočtu dezinformací ohledně covidu. Ty se šíří na sociálních sítích, různých alternativních médií či pomocí řetězových mailů. Je s podivem, jak mohou autoři záměrných dezinformací žít se svědomím, že ohrožují celospolečenské zdraví.

Na otázku, zda za současný nepříznivý epidemický stav může Babišova vláda, si každý musí odpovědět sám. V tuto chvíli nám však všem dost teče do bot. Jediným řešením jsou drastická opatření. Během následujících týdnů možná dojde ke zhroucení zdravotní péče a katastrofě v počtu mrtvých. Změnili by i po tomto scénáři všichni zpochybňovači a „zlehčovači“ koronaviru názor?